Jsem kronikář beze jména. Bezvýznamný muž, který se setkal s žijící legendou, aby bez vlastní zásluhy, ve stínu velikánů udiveně zapisoval jejich činy a v pokoře a úžasu hleděl do slunce zářivých osobností.
    Setkal jsem se s lidmi, kteří se stali magickými bytostmi. Setkal jsem se s dobrodruhy, kteří neváhali upsat své duše Diablu jen proto, aby s ním začali svádět nelítostný boj.
    Nikdy jsem nepronikl do tajemných zákrutů jejich myšlení, ani neodhalil zdroj jejich bezmezné odvahy, nepochopil jejich nesmiřitelnost a odhodlání, ani jsem nedokázal sdílet jejich neznalost meze vlastních obětí. Jen jsem je spatřil, pozoroval je, abych prostý emocí i hlubšího poznání zapsal tuto zprávu o nich. Viděl jsem totiž jejich zrození.
    Nevím nic o jejich původu ani jsem se nikdy nedozvěděl jména, která dostali od svých otců. Jakoby se vynořili odnikud, každý zatížený vahou vlastního osudu. Znal jsem je až pod jejich jmény, která jim napsal jejich vlastní boj. Tehdy už nebyli lidmi.
    Poznal jsem je až v jejich šílenství, zatracení i svatosti v dobách, kdy se na svět opět vrátil jejich věčný nepřítel. Tehdy povstali a každý sám se vydal do světa, v kterém se nenarodil, aby svedl nekonečný boj s přízrakem, který dřímaje v lidských srdcích, získal opět svou podobu. Poznal jsem je, jako válečníky s Diablem.
    Nevím jestli si kladli otázky o původu jejich nepřítele, ani jsem se nedozvěděl, zda někdy pochopili, že se svým bojem stali jeho součástí. Vím jen, že znali neodvratnost svého osudu. Věděli, že zaniknou spolu s ním tehdy, až jej porazí a splynou s ním v jedno.
    Neodvratnost jejich osudu jim dala strašlivou sílu používat i zbraní, kterými disponoval nepřítel sám. Stali se válečníky, mágy i démony. Stali se legendou a nehmotnými přízraky za hranicí vašeho světa. Měl jsem to štěstí, že jsem spatřil i jejich živá těla. Cítil jsem již tehdy, že část jejich duší bloudí kdesi, kam většina smrtelníků nemá přístup.

    Na počátku jich bylo pět. Aceman, Max, Mrakoběs, Vodníkovič a Vopičák. Setkali se v boji. Tehdy ještě nikdo netušil, že údery svých zbraní zapisují do notové osnovy světa kolosální hudební skladbu. Hudební dílo, které v našich myslích později nabralo podobu Diablova requiem. Dnes můžeme slýchat vznešené tóny, které v nekonečné souhře z řinčení seker a mečů dělají něco vyššího. Přicházejí k nám ve snech a mluví k nám z pomezí reality.
    Abyste je pochopili, musíte se vydat do jejich světa. Stačí jen přihlížet. Varuji vás však. Jejich charisma vás může nasát a úplně pohltit. Mají mnohem blíže k Diablovi samotnému než k bohům. Jsou méně lidmi než většina z vás. Viděl jsem mnohé, kteří se k nim připojili. Varujte se stát se jedním z nich. Jejich existence je jejich zkázou. Připojte se jen tehdy, jste-li sami zatraceni. Já vám mohu být jen průvodcem na cestě do pekla.